Číslo 11/2002 (75) - VII. ročník

Ptali jste se...

Dotaz

Žádám o vysvětlení některých ustanovení vyhlášky č. 152/2001 Sb.

Konkrétně jde o to, že § 6, odst. 1 příslušné vyhlášky uvádí čtyři typy úprav na rozvodu ústředního topení a z vyhlášky není zřejmé, zda jde o možnosti nebo zda musí být za všech okolností splněny všechny čtyři typy úprav.

V našem konkrétním případě se jedná o panelový dům se 60 bytovými jednotkami, postavený v roce 1995. Teplo je do objektu dodáváno od vnějšího dodavatele, tvoří navenek jednu zúčtovací jednotku s odděleným měřením tepla pro ústřední vytápění a tepla pro ohřev TUV. Jde vesměs o byty ve vlastnictví fyzických osob, navenek zastupovaných společenstvím vlastníků ve smyslu zákona o vlastnictví bytů.

Systém ústředního vytápění v domě je řešen tak, že splňuje požadavky vyhl. č. 152, § 6 odst. 1 v bodech a) ("zajištěno distributirem"), b) i d).

Systém ústředního vytápění nemá splněn bod c), neboli instalaci individuálních zařízení pro regulaci. Jinými slovy, na radiátorech nejsou instalovány termostatické ventily.

Dovoluji si požádat o zodpovězení následujících bodů:

• za výše popsané situace musíme bezpodmínečně splnit ustanovení § 6, odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 152/2001 Sb.
• pro nesplnění bodu lze udělit výjimku, kdo ji může udělit a při splnění jakých podmínek nebo doložených podkladů.
• je, nebo může být řešení situace, že společenství vlastníků nebude s realizací instalace souhlasit, důvodem může být mimo jiné i to, že není dostatečný objem financí ve fondu oprav a obyvatelé nejsou schopni akci financovat sami. Co mohou v tom případě dělat obyvatelé těch jednotek, kteří si jsou vědomi povinnosti zařízení instalovat a jsou ochotni to financovat, ale nemohou akci pochopotelně prosadit, protože jde o celosystémový zásah.

P. L. Brno

Odpověď

• vybavit vnitřní tepelné zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepla konečným spotřebitelům stanoví vlastníkům budov § 6 odst. 7 zákona č. 406/2000 Sb.
• č. 152/2001 Sb. v § 6 odst. 1 specifikuje rozsah v uvedeném zákoně požadovaných regulačních přístrojů pro regulaci dodávky tepla konečným spotřebitelům takto:
  1. regulace teploty topné vody v závislosti na venkovní teplotě
  2. zónová regulace části vytápěné budovy
  3. individuální automatická regulace vnitřní teploty vzduchu ve vytápěných místnostech
  4. regulace tlakové diference
• přístroje uvedené pod písmenem "a" (regulace teploty topné vody) a pod písmenem "b" (individuální automatická regulace teploty vnitřního vzduchu) je třeba uplatnit ve všech případech. Výjimka pro uplatnění individuální automatické regulace teploty vnitřního vzduchu (zpravidla pomocí regulačních ventilů s termostatickými hlavicemi) existuje pouze v případech, kde to nelze uskutečnit z technických nebo bezpečnostních důvodů.
• přístroje uvedené ad "b" (zónová regulace) a ad "c" (regulace tlakové diference) se uplatní pouze v těch případech, kde to vyžadují konkrétní podmínky (situování budovy vzhledem ke světovým stranám, různé akumulační schopnosti nebo odlišný způsob využívání různých částí budovy, nevyhovující hydraulické poměry v rozvodech ústředního vytápění po instalaci individuální regulace).
•  Vaim dotazům tedy uvádíme, že individuální automatickou regulaci teploty vnitřního vzduchu pomocí regulačních ventilů s termostatickými hlavicemi na jednotlivých radiátorech musí vlastník Vašeho domu uskutečnit, a to nejpozději do 1. 1. 2005. Tato regulace představuje podle praktických zkušeností nejen možnosti úspor tepla na ÚT ve výši cca 10 %, ale i zlepšení celkové úrovně vytápění. Podstatné je, že automatický systém této regulace udržuje požadovanou vnitřní teplotu ve vytápěných místnostech i v době nepřítomnosti uživatelů bytů nebo nebytových prostor.

Ing. Petr Maršík
SEI

Dotaz

Naše firma provozuje mj. také malé zdroje tepla, ze kterých zajišťuje ústřední vytápění (ÚT) a dodávku teplé užitkové vody (TUV) do bytových domů. Jedná se o domovní nebo blokové kotelny. Z hlediska plnění povinností vyplývajících pro vlastníky budov nebo zařízení z § 9 odst. 3 zákona č. 406/2000 Sb. tj. zajištění energetických auditů máme následující dotazy:

1. Platí i pro malé zdroje tepla (domovní či blokové kotelny) ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky č. 213/ 2001 Sb., případně za jakých podmínek?
2. Jaké položky spotřeb tepla se u takovéhoto samostatně situovaného zdroje tepla použijí pro stanovení mezní roční energetické spotřeby (700 GJ/rok)?
3. Jaká změna je u zdroje tepla, který je přímo v objektu (domovní kotelna)?
4. Existují nějaké rozdíly mezi zdroji tepla na tuhá a kapalná paliva a mezi zdroji tepla na plynná paliva z hlediska určení jejich roční energetické spotřeby? Poznámka: Tento dotaz vychází z členění § 10 odst 4, vyhlášky č. 213/2001 Sb. na písm. "b" (nakoupený plyn pro vlastní spotřebu) a na písm. "d" (nakoupená tuhá a kapalná paliva, pokud jsou využita pro výrobu elektřiny nebo tepelné energie).
5. Které položky ročních spotřeb se použijí ke stanovení roční energetické spotřeby (700 GJ/rok) v případě, že příslušná právnická nebo fyzická osoba vlastní pouze zdroj tepla a rozvod tepla je ve vlastnictví jiného právního subjektu?
6. Jaká část spotřeby paliva se započítává do roční energetické spotřeby objektové kotelny v případě, že část tepla vyrobeného v této kotelně se dodává do budovy jiného vlastníka?

P. J. Most

Odpověď

1. Pro malé zdroje tepla jakými jsou blokové nebo domovní kotelny platí při zajišťování energetických auditů v plném rozsahu ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky č. 213/2001 Sb. o mezní hodnotě roční energetické spotřeby (700 GJ/rok).
2. Do roční energetické spotřeby uvedených malých zdrojů tepla patří nakoupené palivo použité pro výrobu tepla (po přepočtu podle výhřevnosti) a nakoupená elektrická energie použitá k provozu zdroje.
3. V případě domovní (objektové) kotelny, která je ve vlastnictví majitele budovy se do celkové roční energetické spotřeby celého objektu nezapočítává přímá spotřeba elektřiny nebo plynu uživatelů bytů nebo nebytových prostor.
4. Podmínky pro stanovení roční energetické spotřeby pro zdroje tepla podle § 10 odst. 3, 4 a 5 vyhlášky, jsou stejné jak pro výrobu tepla z tuhých a kapalných paliv tak i pro výrobu tepla z topných plynů. V případě topných plynů se do energetické spotřeby nezapočítává ta část plynu, kterou příslušný vlastník po nákupu poskytuje dalším odběratelům.
5. V případě, že ve vlastnictví příslušné právnické nebo fyzické osoby je pouze zdroj tepla (kotelna) se do její roční energetické spotřeby započítávají příslušné energetické vstupy, tj. nakupované palivo použité pro výrobu tepla a elektřina nakupovaná pro provoz kotelny.
6. Do roční energetické spotřeby objektové kotelny se započítává spotřeba paliva zakoupeného pro výrobu tepla a příslušná spotřeba elektřiny nezbytné pro provoz zdroje bez ohledu, zda je část vyrobeného tepla dodávána jinému právnímu subjektu.

Ing. Petr Maršík
SEI

Dotaz

Měla bych několik dotazů k problematice rozůčtování nákladů za dodávku teplé a studené vody:

1. Podle jakých předpisů se řídí rozúčtování nákladů za dodávku teplé vody?
2. Podle jakých předpisů se řídí rozúčtování nákladů za dodávku studené vody?
3. Jak se postupuje při rozúčtování uvedených nákladů v případě poruchy spotřebitelských vodoměrů
4. Jaký podíl nefunkčních měřidel vody je pro rozúčtování nákladů přípustný?
5. Lze provádět rozúčtování podle ročních směrných čísel spotřeby vody?
6. Jaký je přípustný rozdíl mezi fakturačním vodoměrem dodavatele a součtem spotřebitelských vodoměrů v budově? Pokud je rozdíl překročen, lze účtovat spotřebitelům jen spotřeby podle spotřebitelských vodoměrů?

A. CH. Praha

Odpověď

1. Rozúčtování dodávky TUV se řídilo do 1.1.2002 podle vyhlášky č. 245/ 1985 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/ 1998 Sb. Po tomto datu (od 1.1.2002) se rozúčtování nákladů na dodávku TUV řídí vyhláškou č. 372/2001 Sb.
2. Způsob rozúčtování dodávky studené vody (SV) řeší na každý rok cenové výměry MF č. 01/příslušný rok, vydávané v cenovém věstníku MF.
3. V případě výpadku měření u jednotlivého spotřebitele se jeho spotřeba za neměřené období stanoví podle srovnatelného měřeného období, případně jiným dohodnutým způsobem.
4. V případě poruchy měřičů u více než 20 % až 25 % spotřebitelů (horní hranice uvedeného rozmezí se uplatní v budovách s nižším počtem spotřebitelů a naopak) se nepovažuje rozúčtování podle výsledků měření za objektivní a rozúčtování se provede jako v případě, kdy měření není instalováno tj v případě TUV základní složka podle podlahové plochy a spotřební složka podle počtu osob. V případě SV se rozúčtování provede podle počtu osob pokud neexistuje jiná dohoda.
5. Roční směrná čísla spotřeby vody uvedená v příloze vyhlášky č. 144/ 1978 Sb. (od 1.1.2002 vyhl. č. 428/ 2001 Sb.) nelze používat ke stanovení spotřeby vody jednotlivých spotřebitelů v případě výpadku spotřebitelských vodoměrů. Roční směrná čísla, která představují vždy součet spotřeby TUV a SV u příslušného spotřebitele se uplatňují v případě výpadku fakturačního vodoměru dodavatele, pokud není možno stanovit příslušnou velikost dodávky ze srovnatelného měřeného období.
6. Rozdíl mezi údajem fakturačního vodoměru dodavatele SV nebo celkového vodoměru TUV a součtem údajů spotřebitelských vodoměrů nesmí být nepřiměřeně velký, není však v žádném předpise vymezen. Pro dodávky TUV ze společného místa přípravy (společná předávací stanice nebo společná výtopna) na jednotlivá odběrná místa udává vyhláška č. 224/ 2001 Sb.(§ 2 odst. 9) jako přípustnou hodnotu tohoto rozdílu 15 %. V případě, že je tato hodnota překročena, vyhodnocuje se příslušná dodávka TUV jako kdyby nebyla v jednotlivých odběrních místech (na vstupu do zúčtovacích jednotek) měřena.
7. Pro měření dodávky TUV nebo SV uvnitř zúčtovací jednotky je možno doporučit uplatnění jako přiměřené hodnoty rozdíl mezi údajem celkového vodoměru na vstupu do domu (zúčtovací jednotky) a součtem spotřebitelských vodoměrů 15% až 20% (horní hranici pro budovy s nižším počtem spotřebitelů a naopak). Při překročení uvedeného rozdílu musí vlastník budovy neprodleně zajistit zjištění příčiny a uskutečnění nápravy.
8. Protoe spotřebitelské vodoměry jsou jen poměrová měřidla, není možné jejich údaje používat jako absolutní a účtovat v jejich výši příslušný odběr a to ani v případě, že dojde k překročení stanovené meze přiměřeného rozdílu.

Ing. Petr Maršík
SEI

$Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $