Ve vyhlášce č. 372 Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 12.10.2001, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody jsou některé věci, které působí poněkud neobvykle.
Dům má společnou kotelnu, ze které se bere teplo na vytápění bytu. Pro rozdělení spotřební složky jsou používány odpařovací idikátory.
Vždy jsem věřil tvrzení a také panu ing. Bašusovi, který napsal knihu "Úhrada za dodávku tepla", že základní složka je ve vytápění účtována proto, že některé náklady (odpisy, režie atd.) jsou stálé a proto se rozúčtovávají podle plochy a lineárně podle odbydlených měsíců, v závislosti na koeficientech podle způsobu užívání.
Výše uvedená vyhláška však v § 6, odst. 5b říká, že při změně nájemníka se základní složka rozúčtuje v poměru počtu dnů před a po termínu změny konečného spotřebitele. Z tohoto ustanovení vyvozuji, že bude-li nájemník v bytě od 1. 6 do 31. 7, nebude žádnou základní složku platit, protože se v těchto měsících netopí. Odvozuji tuto teorii z vyhlášky správně, nebo platí jiný výklad? Znamená to tedy, že při rozúčtování základní složky musíme brát v úvahu počty dnů, kdy se topí? Pokud tomu tak je, může u většiny těchto lidí klesnout náklad na vytápění pod 40% průměru zúčtovací jednotky.
Spotřební složka se podle této vyhlášky rozúčtovává podle náměru upravených o koeficienty za polohu a koeficienty za ochlazované plochy. V případě, že průměrný náklad je mimo 40% průměr, je třeba výpočtovou metodu upravit podle § 4 odst. 3. Rozumím tomu tak, že se mají upravit výše uvedené koeficienty za umístění a ochlazované plochy.
V praxi to bude znamenat, že ti co hodně šetří, budou doplácet na ostatní a ti co nešetří, budou od ostatních dotováni. Jak postupovat v případě, že nájemník bude mít na indikátoru nulovou hodnotu? Jak máme lidem vysvětlit, že podle nové vyhlášky, pokud nebudou v průměrné spotřebě, budou muset doplácet? Pro ty, kteří např. dlouhodobě větrají nebo vyšší teplotu v bytě regulují otevíráním oken, to bude jistě zajímavé, protože jejich plýtvání zaplatí ostatní. Lze předpokládat, že se nájemníci (obzvláště ti starší, kteří úzkostlivě šetří) budou bouřit a nebudou chtít tyto zvýšené náklady platit. Pokud budeme upravovat při rozúčtování koeficienty podle § 4 odst. 3., můžeme je upravit i na vyšší hodnotu, než je 1? Jak zdůvodníme nájemníkům úpravu těchto koeficientů? Zkusil jsem podle této nové vyhlášky provést rozúčtování a pro 2 byty z deseti jsem stanovil, že tyto byty nebyly odečteny, a proto jsem je rozúčtoval podle § 4 odst. 7 se sankcí 60%. Náklad na vytápění byl u těchto 2 bytů na 42% průměrných nákladů na metr čtverečný započitatelné plochy? Je to možné?
V časopise Energie & Peníze pan RNDr. ing. Jaromír Pohanka v čísle 9/2001 píše, že v průběhu období se nesmí zásadně provádět meziodečty indikátorů ani při změně nájemníka. Vyhláška číslo 372 v § 4 odst. 6 říká, že odečty indikátorů se provádí nejméně jednou ročně, vždy však ke konci zúčtovacího období. Jak je třeba této větě rozumět?
Je možné pro odstranění nulového odečtu všechny odečty jednotlivých radiátorů povýšit o 1 dílek a s takto upravenými dílky provést rozúčtování spotřební složky?
Předem Vám děkuji za odpověď. Snažně Vás však prosím o takové odpovědi, kterým bude rozumět i člověk se středním vzděláním, a ne pouze právník.
Hladký Vladimír,
Křinec
Důvodů pro účtování základní složky nákladů na vytápění je více. Jednak jsou to důvody, které citujete z knihy Ing. Karla Bašuse, tedy konstantní náklady na provoz a údržbu otopného systému, jednak jde o zaúčtování tepla, které se do vytápěného prostoru dostává jiným způsobem než z otopných těles sledovaných indikátory topných nákladů. Teplo v domě nelze vést dokonale izolovaně jako elektřinu nebo vodu a do vytápěného prostoru se vždy dostane jistá část tepla i když budou otopná tělesa uzavřena. Jednak z rozvodů tepla jednak prostupem přes stropní konstrukce a mezibytové příčky.
Pro splnění ustanovení §4, odst. (4) vyhlášky 372/2001 Sb. bude nutno upravit nějakým způsobem výpočtové algoritmy rozúčtování. Důvodem pro zavedení omezení rozptylu velikosti účtovaných topných nákladů byla snaha tvůrců vyhlášky zaúčtovat do nákladů na vytápění i část tepla získávanou prostupem ze sousedních bytů, vytápěných na vyšší teplotu. Žádná úprava koeficientů zohledňujících polohu bytu k tomuto cíli nepomůže. Je nutno zavést nějaké další korekce, pokud možno takové, které by odrážely prostupy tepla z bytů vytápěných na vyšší teploty do bytů s nižšími teplotami vnitřního vzduchu.
Podle mého názoru máte pravdu v tom, že uvedené ustanovení bude zajímavé pro ty uživatele, kteří nebudou s teplem hospodařit, ale naopak budou mít často a dlouho otevřená okna a topit bez omezování. Ze zkušenosti víme, že někteří uživatelé bytů dovedou spotřebovat i více než 50% nad průměrnou spotřebu v daném domě. U těch bude nutno vyúčtování upravit na 40% nad průměr a nevyúčtovanou nadspotřebu rozpočítat na ostatní spotřebitele v domě.
Pokud jde o ty, kteří šetří teplem tak, že mají téměř stále uzavřená otopná tělesa a spokojí se s teplotou třeba 17 až 19 stupňů, budou platit minimálně 60% z průměrných nákladů na m² v daném domě. Nemusí se obávat, že tím budou poškozováni. Budou vytápěni jednak stoupačkami, jednak prostupem tepla ze sousedních bytů a to tak, že celková jejich skutečná spotřeba tepla bude pravděpodobně vyšší než 60% z průměru v domě.
Pokud budou mít tito hospodární spotřebitelé na indikátorech nulové odečty, bude nutno provést příslušnou korekci spotřeby na vyšší hodnotu. Jednou z jednoduchých možností je připočítat ke všem odečtům jeden, nebo i několik dílků (k vaší otázce číslo 4). Tím sice nepostihneme všechny toky tepla z teplejších bytů do chladnějších, ale můžeme tak splnit požadavek vyhlášky na omezení rozptylu topných nákladů.
K vaší otázce číslo 2):
Vzorec pro výpočet 1,6násobku průměrných nákladů, uvedený v příloze č. 2 vyhlášky je použitelný jen pro dům z velkým počtem bytů, ve kterém je jenom jeden neodečtený. V každém případě doporučuji používat raději výpočet podle vzorce z vyhlášky 245/1995 Sb., ve kterém je průměrná hodnota spotřeby stanovena jen z odečtené části bytů.
K otázce číslo 3):
Pokud jsem psal, že při změně nájemníka nelze využít k rozdělení nákladů na vytápění meziodečtů indikátorů, týkalo se to pouze indikátorů na principu odparu. Důvodem je přeplňování ampulek indikátorů pro letní odpar, respektive značná komplikace se správným započtením tohoto přeplnění do spotřeby starého a nového uživatele bytu.
U elektronických indikátorů lze využít meziodečtu bez problému.
RNDr. Jaromír Pohanka,
ARTAV
Ze zkušenosti při provozu zregulovaných a měřených otopných soustav (OS) v bytových domech a zregulovaných OS v budovách občanské vybavenosti je třeba vyslovit souhlas se stanoviskem SEI na kritiku měření a regulace OS.
Automatická regulace skutečně umožňuje realizovat rozdílné požadavky uživatelů bytů na vytápění jednotlivých místností tak, aby všechny byty byly otápěny na normovou teplotu bez ohledu na jejich situování v domě.
Nelze souhlasit s pisatelem, že funkci termoregulačního ventilu (TRV) plně nahradí fungující stávající "ventil". Pokud je mi známo, většina otopných těles je osazena málo funkčními (málo pohyblivými) armaturami (kohouty) -TRV pracuje automaticky, nevyžaduje obsluhu regulujícím uživatelem.
V otázce Iegislativy Ize s panem Z. V. také polemizovat. Jestliže je v zákoně obecně odkaz na nějakou vyhlášku, nelze hovořit o nadřazenosti nebo podřízenosti jednoho nad druhým. Vyhláška je tedy právně stejně závazná jako sám zákon.
K druhé části příspěvku je třeba připomenout jeden zásadní fakt, a sice to, že otázku regulace OS nelze zužovat na osazení radiátorů TRV za kohouty. Celá OS se musí považovat za jeden celek a individuálně posuzovat její stávající stav. Zaručený úspěch regulace začíná předprojektovou přípravou a projektem. Poté teprve následuje kvalitní montáž, vyvážení a doregulování. S tím souvisí i nutné zásahy na vnitřních rozvodech. Otopnou soustavu nelze kvalitně seřídit v době, kdy se byty pouze přitápí nebo temperují v přechodném období. Vhodné je doplnit regulaci příslušnými indikátory topných nákladů (ITN). Sám uživatel si tak může ověřit spotřebu "energie" na vytápění v čase vyjádřenou penězi. Ty jsou v konečném bilancování efektu nejdůležitější.
K využití vnitřních a vnějších tepelných zisků také několik poznámek: TRV, což se často nebere v úvahu, pracuje i obráceně, tedy zúročí i lokální tepelné "ztráty", např. je-Ii ochlazován třeba otevřeným oknem (ventilací) naopak otevírá a tím zvyšuje tepelný příkon do tělesa. Proto je důležité položit důraz na úplné a pravdivé informace z provozu TRV.
Finanční náklady spojené s jinými opatřeními - energetickými audity, zateplením stavebních konstrukcí, výměnami oken jsou v porovnání s regulací a měřením OS - minimálně o 1 řád vyšší, ale dotýkají se více majitele objektu než samotných uživatelů. V povědomí uživatelské veřejnosti, orgánů státní správy i dodavatelů a distributorů tepla není stále dostatečná motivace a důvěra v zavádění regulačních opatření.
Jakákoliv regulace je chápána téměř jako omezování uživatelských práv a zasahování do soukromí.
Postupné uvolňování trhu se všemi formami energie si příslušné změny v myšlení a chování veřejnosti v energetickém řetězci vynutí.
Ing. Jaromír Lisý
EGÚ Praha Engineering a.s.
Bydlím v družstevním domě. Shromáždění delegátů družstva v roce 1996 schválilo instalaci vodoměrů na studenou vodu s tím, že u toho kdo instalaci neumožní, mu bude účtováno směrné číslo ve výši 46 m³/ rok a osobu dle vyhlášky č. 144/78 Sb. Já jsem instalaci neumožnil a při vyúčtování za rok 2000 mne však bylo vyúčtováno 62 m³ na osobu a rok. Představitelé družstva mi tvrdí, že směrné číslo z vyhlášky je pouze jako poměrový náměr. Já se domnívám, že je to maximální možné množství, které mi mohou vyúčtovat. Dále bych se chtěl zeptat na přesnost měření bytovými vodoměry.
J. K. Praha 8
Vyúčtování vychází z dohody a z usnesení Shromáždění delegátů, které schválilo instalaci vodoměrů v domech LBD. Na základě tohoto usnesení ve vztahu k občanskému zákoníku a to § 692 odst. 3, byli všichni uživatelé bytů a nebytů povinni umožnit instalovat měřící a regulační techniku v jednotkách, které užívají. Dále jsou povinni umožnit jejich servis i odečty náměrů. To že jste tak neučinil bylo Vaše svobodné rozhodnutí. V zápisu z výše uvedeného usnesení delegátů je, jak píšete i rozhodnutí o tom jak bude vyúčtování prováděno v případě, že uživatel bytu nebude mít vodoměr instalován, či v případě, že dojde k poruše vodoměru a to užití náhradního výpočtu.
Správce domu proto používá při rozúčtování náhradní výpočet, tak aby vyúčtování mohlo být provedeno. Místo skutečného náměru je Vám stanoveno směrné číslo na osobu a rok v souladu s vyhláškou č. 144/78 Sb. a to ve výši 46 m³/osobu a rok. Při obsazenosti Vašeho bytu dvěmi osobami je to 92 m³/byt a rok. Tím je získán pomyslný náměr ve Vašem bytě, který vstupuje do poměrového rozúčtování nákladů za vodné a stočné za dům.
Směrné číslo stanovené vyhláškou č. 144/78 Sb. není stanovení maximální možné spotřeby na osobu a rok, která Vám může být vyúčtována. To si mylně provádíte výklad vyhlášky. Směrné číslo slouží jako pomocná hodnota k poměrovému rozúčtování nákladů na osobu a rok či část roku, po kterou za zúčtovací období (bývá 1 rok) osoba byla v bytě hlášena. To znamená, že vyúčtovaná spotřeba může být na osobu vyúčtována nižší, nebo i vyšší než je směrné číslo. Odvíjí se od fakturační spotřeby za dům od dodavatele vody a od pravidel o rozúčtování stanovených a odsouhlasených ve Vašem případě Shromážděním delegátů.
Ing. Vilibald Zunt
| $Id: clanek.php,v 1.6 2002/10/09 00:02:53 short Exp $ |    |