Číslo 4/2001 (56) - VI. ročník

Ptali jste se...

Dotaz

Pisatel z Opavy se táže jak je to s uzavřením smlouvy o dodávce tepelné energie podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v případě dodávky tepelné energie do domu se třemi vchody. Přitom dodávka se uskutečňuje v jednom odběrném místě, které je společné pro celý dům. V domě je rozvod ústředního vytápění systému "Tiechelmann". V současné době, po privatizaci, vlastní části domu, tvořené jednotlivými vchody, různé právnické osoby. Tyto subjekty požadují samostatnou smlouvu o dodávce tepelné energie, odmítají však si zajistit samostatnou tepelnou přípojku a nejsou schopny se dohodnout ve společné smlouvě o dodávce a o způsobu rozdělení nákladů na jednotlivé vchody.

Odpověď

Spotřebitelé tepelné energie v daném domě se třemi vchody mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení, jímž je ústřední vytápění systému Tiechelmann. Odběrným tepelným zařízením je podle § 2, odst. 2, písm. c, bod 8 zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen zákon) zařízení připojené na zdroj či rozvod tepelné energie určené pro vnitřní rozvod tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele. Toto zařízení, do kterého je technicky možné uskutečnit dodávku tepelné energie pouze jedním vstupem tj. jedním samostatným odběrným místem s umístěným měřidlem, zakládá jedinou zúčtovací jednotku, ve které se náklady na vytápění nebo poskytování TUV rozúčtovávají na konečné spotřebitele. Odběrné místo je podle zákona (§ 2, odst. 2, písm. c), bod 7) místo plnění stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnictví odběratele. Po vstupu tepelné energie do odběrného tepelného zařízení, které tvoří nedílný technologicky svázaný celek, nelze dodávku pro jednotlivé části tohoto celku měřit, ale lze pouze rozdělit celkové náklady na dodávku zjištěnou stanoveným měřidlem v odběrném místě. Situace vznikla následkem privatizace, při které nebyly respektovány projekčně technické a technologické vazby společného ústředního vytápění a z toho vyplývající vzájemné majetkoprávní vztahy k tomuto zařízení mezi nově vzniklými subjekty. Tyto vztahy nemohou být řešeny na základě energetického zákona, ale na základě zákona jiného, např. zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, ve znění dalších zákonů. Držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie je podle § 76 odst. 1 zákona povinen zajistit dodávku tepelné energie každému odběrateli, který mj. má rozvodné tepelné zařízení (§ 2 odst. 2, písm c), bod 10 zákona) nebo tepelnou přípojku (§ 79 zákona), přičemž rozvodným tepelným zařízením není, jak vyplývá z dikce § 2 zákona, odběrné tepelné zařízení, tj. "vnitřní rozvodné zařízení" čili rozvod ústředního vytápění v domě. Dále je při splnění podmínky podle § 76 odst. 1 a § 77 odst. 1 držitel licence povinen uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, která musí obsahovat pro každé odběrné místo stanovené náležitosti podle § 76 odst. 3. Podle § 11 odst. 1 zákona je držitel licence povinen "uskutečňovat dodávku energie pouze na základě smlouvy s odběratelem, která obsahuje náležitosti uvedené ve zvláštní části zákona" tj. v § 76 odst. 3 zákona.

Z uvedených odkazů na zákon a z popisu technického řešení vyplývá ke vznesenému dotazu následující stanovisko:

Jedno odběrné místo dodávky tepelné energie zakládá jednu smlouvu o dodávce tepelné energie, ve které lze dohodnout všechny povinné náležitosti smlouvy s jedním odběratelem.
Právnické či fyzické osoby, které užívají tepelnou energii za odběrným místem dodávky, jsou pro dodavatele tepelné energie jedním odběratelem. Aby jím byly, musí se společně dohodnout na právnické či fyzické osobě, která bude vůči dodavateli odběratelem. Držitel licence uzavírá tudíž jednostrannou smlouvu o dodávce tepelné energie s jedním odběratelem nebo vícestrannou smlouvu s více odběrateli, ale vždy ke jednomu odběrnému místu dodávky.
Pokud však osoby, které vlastní objekty nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení, se spolu navzájem a následně s dodavatelem smluvně dohodnou o způsobu rozúčtování nákladů, které připadnou na jednotlivé objekty nebo jejich části (např. vchody), potom může dodavatel účtovat dodávku tepelné energie podle takto uzavřených smluv jednotlivým osobám, které se stávají odběrateli, při čemž společné odběrné místo plnění dodávky je společným zúčtovacím místem dodávky pro všechny tyto odběratele.
Pokud si vlastníci jednotlivých částí domu (vchodů) zřídí svou vlastní tepelnou přípojku (jejíž zřízení musí předcházet patřičná, i když neracionální, rekonstrukce ústředního vytápění uvnitř domu ve všech vchodech) je držitel licence - dodavatel povinen odběratele připojit a na dodávku tepelné energie uzavřít smlouvu. Odběratel se podílí na nákladech na připojení podle § 77 odst. 2 zákona.

Dodavateli tepelné energie lze jen doporučit, s ohledem na citované ustanovení § 11 zákona, podle kterého lze dodávat energii pouze na základě smlouvy (dokonce pod sankcí - viz § 90 odst. 1a) zákona), aby předložil odběratelské straně návrh smlouvy na dodávku tepelné energie, ve které bude rozdělení nákladů (rozdělení ceny dodávky) na jednotlivé části - vchody řešeno podle jeho znalosti věci optimálně a objektivně. Nedoporučuji uskutečňovat dodávku bez uzavřené smlouvy podle zákona. Doporučuji držiteli licence, pokud jednání o uzavření smlouvy s odběratelem podle vlastního návrhu bude marné, využít svého práva podle §11 odst. 2 zákona předložit spor v záležitostech týkajících se smluvních podmínek dodávek energie k rozhodnutí Energetickému regulačnímu úřadu.

Ing. Ladislav Černý

Dotaz

Bydlím v domě s ústředním vytápěním a s centrální dodávkou teplé užitkové vody. V posledních letech se náklady na vytápění a zejména pak náklady na dodávku teplé užitkové vody velmi výrazně zvyšují. Za 1 m³ teplé vody jsme dříve platili cca 50 Kč/m³, ale dnes tato cena překročila hranici 100 Kč/m³. Existují však domy, kde mají cenu 1 m³ teplé vody podstatně nižší než v našem domě. Zhruba před dvěma roky jsme si nechali instalovat bytové vodoměry. Byli jsme však nemile překvapeni, poněvadž cena za 1 m³ teplé vody se po zavedení vodoměrů nesnížila, ale naopak výrazně zvýšila. Jsem přesvědčen, že bych dokázal např. pomocí bytového elektrického ohřívače ohřát vodu daleko levněji. Správa domu i vlastník domu mi nechtějí odpojení od centrální dodávky teplé vody povolit. Navíc mne upozorňují, že bych i po odpojení svého bytu určitou část nákladů na teplou vodu dodávanou v domě platil nadále. Tento požadavek považuji za naprosto nesprávný a nezdůvodněný.

Nedovedu se v celé popsané problematice dostatečně orientovat. Potřeboval bych proto poradit v následujících otázkách:

Jak je stanovena cena za 1 m³ teplé vody a čím je tato cena regulována? Z čeho cena 1 m³ teplé vody sestává?
Je možné, abych se ve stejné době cena za 1 m³ teplé vody v různých domech podstatně lišila?
Je možné, aby po zavedení měření teplé vody v bytech cena za 1 m³ stoupla?
Proč se nemohu v současné době sám svobodně rozhodnout jakým způsobem si budu teplou vodu ve svém bytě zajišťovat? Koho bych tím poškodil, že se odpojím od dodávky teplé vody?
Podle jakého předpisu bych měl i po odpojení platit nějakou část nákladů za teplou vodu?
Jaká je asi spotřeba elektřiny na ohřev 1 m³ teplé vody nebo jak se dá spočítat, aby z toho bylo možno odvodit celkový náklad na její ohřívání v bytě? Chci si do bytu instalovat el. boiler na 120 lit. vody, kolik by mne stálo jedno ohřátí takového množství vody?

A. Z. Praha 10

Odpověď

Cena ohřevu a dodávky 1 m³ teplé užitkové vody (dále jen TUV) není předepsána nebo stanovena žádným cenovým předpisem a není tedy ani žádným předpisem regulována. Pokud se někde údaje o ceně za 1 m³ TUV vyskytují, jedná se jen o průměrné orientační hodnoty stanovené jako podíl celkových nákladů na TUV v Kč a jejího množství v m³. Do nákladů na přípravu a dodávku 1 m³ TUV se zahrnuje cena vody použité k ohřevu (vodné a stočné) a cena tepla spotřebovaného na její ohřev.
Na rozdíly v nákladech na přípravu a dodávku 1 m³ TUV v různých objektech má vliv především rozdílná spotřeba tepla na její ohřev. Teoretická měrná spotřeba tepla na ohřev 1 m³ TUV z počáteční teploty studené vody cca 12 °C na teplotu cca 60 °C činí zhruba 0,2 GJ/m³, praktická přiměřená hodnota této měrné spotřeby by se měla pohybovat v rozmezí 0,3 až 0,4 GJ/m³. Často však bývá hodnota skutečně dosažené měrné spotřeby podstatně vyšší, což vede také k výrazným rozdílům v dosahovaných nákladech za 1 m³ TUV. Určitý vliv na tyto rozdíly má také rozdílná cena použitého tepla, případně může mít určitý vliv i rozdílná cena vodného a stočného. Uvedené rozdíly v nákladech na 1 m³ TUV jsou tedy zcela obvyklé, neměly by však být nepřiměřeně velké.
Z nákladů na ohřev TUV je možno vyčlenit náklady, které nejsou závislé na množství připravované a spotřebované TUV (mzdové náklady, náklady na údržbu a opravy, režijní náklady, náklady spojené s aku mulací a cirkulací TUV, odpisy ze zařízení pro ohřev a dodávku TUV aj.) Tato část nákladů zůstává i při poklesu spotřeby TUV stejná a tím vzrůstají měrné náklady ("cena") připadající na 1 m³ TUV (Kč/m³). Zavedením bytových vodoměrů TUV zpravidla dochází k výraznému omezení její spotřeby, a to o 30 i více %. Proto se velikost "ceny" TUV (Kč/m³) zavedením bytových vodoměrů zvyšuje. Vzhledem k výraznému snížení celkové spotřeby TUV se však i při zvýšené ceně TUV celkový souhrn nákladů za TUV snižuje.
Domovní systém rozvodu TUV (v některých případech i přípravy TUV) podobně jako domovní systém ústředního vytápění, rozvodu elektřiny či plynu tvoří nedílnou součást domu, do které nemůže spotřebitel bez náležitého povolení a bez souhlasu vlastníka domu zasahovat ani se z něj odpojovat. Tím, že by se některý ze spotřebitelů odpojil od domovního systému její dodávky by poškodil ostatní spotřebitele TUV v domě, poněvadž snížení odběru TUV vede ke zvýšení jednotkových nákladů TUV (Kč/m³). Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník uvádí v § 689, že nájemce je povinen užívat řádně i plnění jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu (plněním je i dodávka teplé užitkové vody).
Rozúčtování nákladů na TUV (podobně jako rozúčtování nákladů na ústřední vytápění) se řídí vyhláškou č. 245/1995 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/1998 Sb. V § 9 odst. (3) této vyhlášky se stanoví, že spotřebitelům, kteří se odpojili od vnitřního rozvodu teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce se rozúčtovává základní složka nákladů na teplo k přípravě teplé užitkové vody. Základní složka nákladů na přípravu TUV činí 10 až 30 % z celkových nákladů na TUV. Uvedeným opatřením vyhláška chrání ostatní spotřebitele před nepříznivým vlivem odpojování.
Ohřev teplé užitkové vody přímo v bytě elektrickou energií je spojen jen s malými energetickými ztrátami (v případě zásobníkového ohřívače cca 5-7 %, v případě průtokového ohřívače cca 1-3 %), takže spotřeba elektrické energie na ohřev 1 m³ TUV se blíží teoretické spotřebě tepla (0,2 GJ/m³) a představuje hodnotu:

E = 0,2 ⋅ 277,7 ⋅ 1,05 = 58,3 kWh/m³

(ve výpočtu je uvažována průměrná energetická ztráta 5 %)

Cena za ohřev 1 m³ (1000 lit.) TUV závisí na odběratelském tarifu za elektrickou energii. Pokud se pro daný případ aplikuje nejvhodnější sazba N (0,99 Kč/m³, stálý měsíční plat 85 Kč/měs.), bude spotřeba 1 m³ TUV tímto způsobem ohřáté představovat náklady:

1 ⋅ 58,3 ⋅ (0,99 + 0,17) + 1 ⋅ 35,10 = 102,70 Kč/m³

Ve výpočtu je sazba 0,99 Kč/kWh zvýšena ještě o podíl stálé měsíční sazby (pro ohřev cca 100 m³ TUV za rok je to 0,17 Kč/kWh) a je připočteno i vodné a stočné, které činí v Praze od 1. 1. 2001 částku 35,10 Kč/m³ (v jiných lokalitách bude tato hodnota odlišná).

Ohřev dotazovaného množství 120 lit. TUV by při uvedené sazbě stálo částku:

102,70 ⋅ 0,12 = 12,30 Kč

Při použití jiné sazby za el. energii budou náklady za ohřev TUV odlišné (zpravidla podstatně vyšší).

Ing. Josef Svoboda,
Státní energetická inspekce